MŮJ PŘÍBĚH

Bohyně Isis

"Ať se stanu v každé době, nyní a navždy, ochráncem těch bez ochrany, vůdcem pro ty, kdo ztratili cestu, lodí pro ty, kteří plují přes oceány, mostem pro ty, kteří přecházejí řeky, úkrytem pro ty, kdo jsou v nebezpečí, svítilnou pro ty, kdo nemají světlo, útočištěm pro ty, kdo nemají kde hlavu složit a sluhou pro všechny potřebné." Je to i moje vyznání.

 

 


K ezoterice a věcem s ní spojených, mě přivedly události, které se mi odjakživa děly. Ze začátku jsem je však nevnímala a brala je jako samozřejmou součást svého života. Od dětství jsem zažívala těžko popsatelné situace, na které lidský rozum málo stačí. Ať to byla četná deja-vu nebo zjevovani duchů a pod. Dostavily se však velké psychické i fyzické problémy, se kterými mi nikdo neuměl pomoci. Lékaři na vše předepisovali antibiotika, psychiatři pro změnu antidepresiva. Ve skrytku duše jsem však věděla, že tudy cesta nevede. Vždy mě moc zajímali lidé a jejich vlastnosti, osobnosti a povahy, neustále jsem je rozebírala a byla nadšená, když jsem mohla vědět, jak se cití a co si myslí. V návaznosti na tyto situace jsem svoje schopnosti využívala k výkladu karet, ze začátku pro svoje nejbližší, později se moje klientela rozšířila.
Po absolvováni četných kurzů sebepoznáni a objevení skrytých schopností v roce 1998 se mi otevřel zcela jiný svět, ležící takřka mimo lidský rozum a chápání. Měla jsem schopnosti, které jsem sama nechápala. Po zasvěcení do Shambally 1024 roku 2005 se mi od základu změnil život. Vždy byl v mé duši neklid, teď se cítím vyrovnaně. Žiji v Pravdě a v Boží přítomnosti. Co více chtít?. Jsem šťastná a vyrovnaná. Cesta to však nebyla krátká a přímá, ale díky vyšším energiím, se kterými pracuji, je život úplně jiný. A to je ta Pravda, jak v Nebi, tak na Zemi. Konečně jsem ji pochopila. 
Teď je rok 2015 což je 17 let ode dne, kdy jsem začala duchovně pracovat, je můj život plný změn. Zcela se mi změnil pohled na život a jeho vnímání. Vše se snažím sledovat z nadhledu, do všeho vnáším své čisté otevřené Srdce, které miluje i ty, co milovat neumí. Lidé jsou pro mě bratři a sestry, kteří se rozhodli pro společnou Cestu, i když každý jiným způsobem. Někdo jde Cestou Mysli, což není nutné odsuzovat a jiní jdou Cestou Lásky. Cesta Lásky je nejkratší. Ten, kdo si ji zvolil bere všechny trumfy. Všichni jsme na jedné lodi, proto je dobré být k sobě čistí a upřímní. Žít čistotu Srdce, Mysli i Duše. Před pár lety jsem dělala jinou práci než dnes. Vše se změnilo. Už nevykládám karty, protože vím, že Osud si tvoříme svými myšlenkami. Jsme to co
myslíme. Dnes se věnuji hlavně otevírání lidských Duší za pomocí Lásky a Nejvyššího dobra. Myšlenka má dnes takovou sílu, jako nikdy předtím. Všichni jsme strůjci svého štěstí a svého osudu. Proto držme pospolu …v Lásce, v pokoře.