Všechno je jenom půjčka

28.11.2016 16:36

„Bylo, nebylo, před mnoha a mnoha lety žil jeden osvícený Mistr, který byl také nesmírně bohatý a vlastnil několik továren. On i jeho oddaný žák se jednoho dne procházeli odlehlou a prašnou vesnicí, když narazili na obchůdek se starožitnostmi a všelijakými hloupostmi. Ve výkladu spatřili tak nečekanou věc, že se Mistr zastavil a podíval se na ni víc zblízka. Byl to samotný porcelánový šálek. Jakmile si ho Mistr pozorně prohlédl, uvědomil si, že je to přesně takový hrníček, vzácný a velmi cenný, jaký už více než třicet let shání. Vlastnil jedenáct takových šálků a nyní konečně objevil i ten jeden zbývající, aby byla jeho čajová souprava, drahocenná, nejvzácnější svého druhu a děděná po mnoha generacích rádžů, kompletní.

Byl rozechvělý svým obrovským štěstím a cítil, že se na něj v tento příznivý den usmála milost, jelikož třicet let hledání je opravdu velmi dlouhá doba.

Obchodník, dosud schovaný ve stínu, sledoval osvíceného Mistra, který zíral do jeho výkladu, a srdce mu tlouklo až v krku: „Můj bože. Konečně se tu ukázal. Toto je můj šťastný den. Všichni vědí, že tento Mistr je velmi bohatý. Po třiceti letech si budeme konečně moci s manželkou odpočinout. Toto je šálek, který potřebuje do té nejvzácnější čajové soupravy na světě…dokázali jsme to!“ zajásal radostně, olízl si ret a zamnul si ruce. Poradil manželce, aby se schovala do kuchyně. Bohové se na ně usmáli. Konečně budou moci zavřít obchod a vydat se na toužebně očekávanou pouť do svatého města Varanasi. Budou si žít jako králové a už nikdy nebudou nic jiného chtít.

Dychtivý přivítat Mistra otevřel obchodník dveře a s pomalu úklonou pozval jeho i jeho žáka do obchodu. Nasadil svůj nejlíbeznější úsměv a úlisným, podlézavým hlasem pronesl:“Namasté, swamiji. Čím vám dnes mohu posloužit?“

Mistr mu opatrně vysvětlil, že má zájem o hrníček vystavený ve výloze. “Ano, zajisté,“ odvětil obchodník, „to je můj nejcennější kousek. Možná víte, že je to nejvzácnější šálek svého druhu na světě. Patří do čajové soupravy o dvanácti šálcích, a toto je ten poslední.“

„Ano,“ řekl Mistr, „tu soupravu moc dobře znám. Mám ji moc rád. Chci si ten hrníček koupit. Co za něj chcete?“

Obchodníkovi vyschlo v ústech a srdce mu prudce zabušilo. Pomyslel si: „Tento swámí zná jedinečnou hodnotu tohoto šálku. Zaplatí jakoukoli sumu,“ a v nadšení okamžiku vyřkl astronomickou částku.

Mistr jednoduše odpověděl: „Je mi líto, milý pane, ale zaplatím pouze tuto částku,“ a jmenoval velkorysou a spravedlivou cenu. „To je solidní cena.“

Obchodník zůstal zaraženě stát. Domníval se, že to bude jednodušší; koneckonců, tento osvícený Mistr přece není žádný obchodník s rybami, který se handrkuje o cenu na trhu. Celý nesvůj, ale přece jen neodrazen snížil obchodník cenu na polovinu a začal Mistrovi vysvětlovat, jaká to pro něj bude ztráta, a znovu zdůrazňoval, že šálek je poslední svého druhu.

Mistr uznal, že je to vskutku pravda. Šálek byl k nezaplacení – nejvzácnější, jaký je k dostání, ale jednoduše řečeno, on zaplatí jenom tuto cenu, tu původní, kterou nabídl. “Je to solidní cena.“

Úplně popletený obchodník začal sám pro sebe počítat. „Tak dobře, dobře. Pán chce smlouvat. Snížím cenu ještě o polovinu, tak. Ještě pořád z toho vyjdu jako zámožný muž,“ brblal si pod vousy.

S nepřesvědčivým úsměvem a bez jakékoli připravené výmluvy oznámil: „Svámí, vy ale umíte tvrdě smlouvat. Dobře. Řeknu vám, co udělám. Snížím cenu znovu o polovinu, ale to je vše – to je moje poslední nabídka.“

Mistr v obličeji trochu posmutněl a muž jednoduše zašeptal: „Je mi líto pane. Myslím, že jste mi nerozuměl. Zaplatím pouze tuto cenu. Je to solidní cena.“

Obrátil se ke svému stoupenci, že nastal čas odejít, poklonil se obchodníkovi a tiše vyšel ze dveří.

Sotva ušli asi padesát kroků, zaslechli za sebou volání a křik. Otočili se a spatřili obchodníka, který běžel za nimi sotva dech popadal a prosil je:“Swamiji, swamiji, vraťte se, prosím, vraťte se …dostanete šálek za vaši cenu.“

A tak se vrátili a docela přátelsky uskutečnili obchod. Obchodník samozřejmě věděl, že on i jeho žena jsou do konce života zabezpečeni. Věděl to i Mistr, a tak byli oba spokojeni.

Když obchodník balil šálek, Mistrův žák si všiml pozoruhodného meče, jenž visel na zdi, obchodníkovi přímo nad hlavou. Nemohl z něj spustit oči – byl nesmírně složitě zdobený, a přece to byl ten nejsilnější meč, jaký kdy viděl. Odvrátil zrak, ale jeho pohled byl neustále přitahován zpět. Byl tím mečem jako očarovaný.

Pomyslel si: „Musím ho mít. Budu mu říkat Můj meč pravdy. Bude zaujímat nejpřednější místo v mém domě, pověsím ho přímo nad oltář. Ještě nikdy jsem neviděl tak nádherný meč. Jednoduše ho musím mít. Jsem nesmělý člověk, ale pokud to udělám úplně stejně jako mistr, možná jej dostanu za zlomek ceny.“

Co nejskromnějším hlasem a jakoby bez zájmu mávl žák rukou k meči visícímu na zdi a zeptal se obchodníka: „To je moc pěkný meč. Vlastně ho ani nepotřebuji, ale zajímalo by mě, kolik za něj chcete.“

Obchodník se na žáka pozorně zahleděl. Byl to mazaný muž, a přestože žil prostě, neměl rád, když si s ním někdo zahrával. Přetvářka mu zanechala v ústech hořkou pachuť. Nicméně, po právě uskutečněném ochodu svého života byl příznivě nakloněný a rozhodl se být velkorysý. Vyslovil jen trochu nadnesenou cenu.

Žák naoko povzdechl: „Ne, pane, zaplatím pouze tuto cenu. Je to solidní cena,“ do detailu napodobil Mistra.

Obchodník, vždy ochotný ke smlouvání, a protože to tak bylo běžné, snížil cenu o polovinu.

Žák zamrkal a znovu opakoval: „Ne, pane, zaplatím pouze tuto cenu. Je to solidní cena.“ A obchodník cenu opět snížil.

Žák naposledy pokrčil rameny. „Myslím, že jste mi nerozuměl, pane…Koupím meč pouze za tuto cenu.“ a protože Mistr už dokončil svůj nákup, oba dva vyšli z obchodu.

Ušli asi padesát kroků a žák se ohlédl, zda za nimi obchodník neutíká, ale ne, dveře obchodu zůstaly zavřené. V tichosti kráčeli dál, ale žák se co chvíli ohlížel, zcela zmatený, že je obchodník nehoní. Udělal přece všechno úplně stejně jako Mistr. Proč to nefungovalo?

Asi o míli dál se zastavili, aby se napili. Žák to nevydržel: „Mistře, proč ten obchodník nevyběhl za mnou, tak jako vyběhl za tebou?“

Mistr mlčel.

„Proč za námi neběžel?“ naléhal žák.

Mistr konečně promluvil: „Pořád po tom meči toužíš?“

„Ano, pane,“ odvětil žák. „Samozřejmě, že ano.“

„Ten obchodník cítí tvou touhu. Velice dobře ví, že ten meč opravdu chceš, a taky dobře ví, že jakmile ráno otevře obchod, ty budeš jeho první zákazník a koupíš si meč za jeho cenu.“

Žák chvíli mlčel a snažil se vstřebat Mistrova slova. Pak zlostně zavrčel: „Ale Mistře, copak ty jsi po tom šálku netoužil? Hledal jsi ho víc než třicet let. Dychtil jsi mít kompletní čajovou soupravu!“

Mistr mlčel a v tom tichu si žák uvědomil, že mistr samozřejmě netoužil po obyčejném šálku. Trochu zahanbený svým nestoudným předpokladem, že Mistr může po něčem toužit, se pokorně otázal: „Jaké je tvoje tajemství, Mistře?“

Mistr zašeptal: „Utíkal za mnou, neboť věděl, že myslím svá slova o nabízené ceně vážně – zůstal jsem svobodný. U tebe cítil tvou chtivost. Ví, že se vrátíš.“

„Jak je ale možné, že jsi netoužil po šálku, který ti umožní zkompletovat tvou vzácnou čajovou soupravu?“

„Prozradím ti své tajemství, „rozhodl se Mistr.“ Každou noc před spaním padnu na kolena a na ruce a celým svým srdcem děkuji Bohu za veškeré požehnání, které mi ten den poskytl. A potom, z nitra bytosti, nabídnu Bohu všechno, co je mi drahé. Nabídnu mu své továrny, svůj ašrám, své domy. Nabídnu mu své žáky, své přátele a dokonce i svou milovanou manželku a své drahé děti – v duchu si představuji, že mé továrny i ašrám shořely, že moje rodina a všichni blízcí odešli a spočívají v náručí Boží. Jakmile dokončím modlitbu, jdu spát jako chudý muž.

Ráno se probudím, rozhlédnu se kolem sebe, pozdravím nový, svěží den a vidím, že mě stále obklopuje Boží milost. Znovu padnu na kolena a z celého srdce děkuji Bohu za další den, v němž mi požehnal těmito drahocennými dary. Uvědomuji si, že jsem jenom správce. Ty dary vlastně nikdy nebyly moje. Vždycky jsou jenom půjčka. Všechno je jenom půjčka.

Krásný příběh,viďte. Díky němu si můžeme uvědomit, jak je vše pomíjivé – i život.Co kdybychom v těchto adventních dnech učinili sami pro sebe tichý slib,že zkusíme zavést toto učení do svého života?  Všechno je jenom půjčka…

Příběh o nelpění pochází od duchvní učitelky Gurumayi

 
http://www.novoucestou.cz/

—————

Zpět