Pravá láska dává svobodu...

20.02.2013 09:56

 

 

 

napsal: Aleš Kalina
 
Často si myslíme, že milujeme, přitom ale pouze otročíme. Chceme, abychom milovali a byli podobně milováni, protože život bez lásky a náklonnosti je prázdný. Velmi často se ale stává, že místo toho, abychom si užívali svobody, kterou pravá láska přináší, jsme její otroci.
Setkávám se s touto vyžadující láskou u svých klientů stále. Od svých partnerů vyžadují, aby je milovali způsobem, který vyžadují, aby dělali určité věci a tím jim prokazovali lásku a naopak. Sami ze strachu, že o vztah přijdou, dělají skoro cokoliv, posluhují svému milému až za hrob a přitom si té lásky stejně neužijí. Stojí totiž na shnilém základu strachu.
 
 
 
Bojí se, aby o svého partnera nepřišli, a proto mu dělají i proti své vůli jen to nejlepší, chtějí vztah neustále zlepšovat, prý aby dobře fungoval a oba se v něm cítili co nejlépe. Když se ale do motivu tohoto milování a péče podívám hlouběji, zjistím, že nestojí na lásce, ale na strachu a obavách. Na hrůze z eventuálního rozpadu, z toho, že by si partner mohl najít někoho jiného a vyměnit mě, že by se mohl najít někdo chytřejší, lepší, zábavnější, sportovnější a bohatší, kdo by na partnera udělal takový vliv, že by se mohl nechat svést a nechat mě být.
Láska projevovaná v důsledku strachu není láska. Je to její nevlastní sestra, která se sice tváří jako vlastní, ale přitom do rodiny nepatří. Mnozí lidé jako malí nedostávali dostatek lásky a přízně, a proto když dospějí, mají takový strach, že o lásku budou muset opět bojovat či ji ztratí, že jsou ochotni dělat mnohé. Jistě, nedostatek lásky bolí a nechceme bez ní být. Abychom ale mohli zažívat opravdovou lásku, musíme do ní dorůst. Stejně tak jako mladé ptáče nevzlétne, dokud mu nedorostou křídla, ani my nebudeme schopni zažívat tu opravdovou lásku - jako slaboši a nedochůdčata, kteří se o každý cíp lásky mu seli prosit a nikdy jí neměli dost.
Láska v první řadě začíná u milování sebe. Kdo neumí milovat sebe, jak chce milovat ostatní a sám být od nich milován? Lidé, kteří neumí milovat sami sebe v tom zdravém slova smyslu mají nízké sebevědomí, nemají k sobě úctu a jsou vyschlým pramenem. Stále hledají povzbuzení zvenčí a jsou vlnami, jež honí vítr sem a tam. Není možné milovat ostatní, pokud sám sebe milovat neumím.
 
 
 
Milovat ostatní znamená dávat z toho, co mám. Dávat sebe, svůj čas, svůj cit, své peníze, svá slova, své myšlenky, svoji energii, své znalosti těm, které miluji. Mohu ale dávat pouze z toho, co mám a ne z toho, co nemám. Pramen z poloviny plný nepřetéká a nemůže nikoho zavlažit. Ani já, pokud nejsem plný, nemohu nikomu nic moc dát, sám totiž nemám dost pro sebe. Mnozí učí, že nejprve mám dávat a pak mi přibude. Jděte raději jinudy. Naučte se nejprve sami mít dostatek, někým se staňte, něco dokažte a pak teprve z hojnosti svého upouštějte dál. Dávejte z hojnosti, ne z nedostatku.
To, že miluji, znamená, že jsem a chci dávat. Nechci nic zpět a dávám rád. A zde děláme nejvíce chyb. Dáváme s očekáváním, že něco přijde zpět. Milujeme partnera a čekáme, že nás bude milovat podobně. Děláme mu hezký domov, aby byl doma spokojen a neodešel jinam. Podáváme se a otročíme, aby nedocházelo ke konfliktům s tím, že očekáváme zpět pohodu a lásku. To ale není ta opravdová láska. Láska nečeká nic zpět, dává z hojnosti.
Mnozí ve vztahu místo lásky prožívají strach, že nebudou vyhovovat. Zaživa je užírají žárlivé myšlenky a nevědí, co s nimi. Přitom si stačí uvědomit, že pokud žárlíme, nejde o nic jiného, než o projev strachu o partnera. Bojíme se, co se může všechno stát a trápíme se nad katastrofickými scénáři, co všechno partner dělá a s kým a kde a jaké by to bylo, kdybych musel žít bez něj. Pokud máte tyto myšlenky, tak jste do vztahu ještě nedorostli. Jste děti, které potřebují máminu lásku jenom pro sebe a sami o sebe se neumí ještě postarat. Pokud nejste schopni žít 2 roky jenom sami, nejste připraveni pro celoživotní vztah s někým jiným. S partnerem si kompenzujete své vlastní nedostatky a jizvy. Jste na partnerovi závislí a bez něj upadnete do propasti žalu.
Uvědomte si, prosím, že láska nikoho nesvazuje a neomezuje. Poskytuje svobodu a volnost, dává prostor k čemukoliv. Když milujete, dáváte svému partnerovi i dětem plnou volnost si dělat, co se jim chce. Nevyžadujete po něm, aby plnil cokoliv a pokud chce odejít, je volný. Jistě, je to náročné naučit se tento nejvyšší druh milování. Poskytnutá volnost může znamenat, že vás ten současný opustí a budete se s tím muset smířit. Na druhou stranu budete mít jistotu, že vaše snaha a nabízené bohatství lásky nebudou zneužívány. Ti totiž, kteří s vámi budou zůstávat, vás budou opravdově milovat. Pouze ten, kdo je sám svobodný, a přesto se mnou tráví svůj čas, mě opravdově miluje.

—————

Zpět