NARODILI JSME SE, ABYCHOM BYLI SVOBODNÍ

12.05.2016 16:31

Narodili jsme se však do nesvobodného světa a přijali ho jako svoji přirozenost. Nyní se začínáme rozpomínat na to, kdo opravdu jsme a zjišťujeme, že vše co nám kdy bylo různou manipulací vštěpováno jako jediné správné se najednou začíná tříštit a bortit, a přichází nám do cesty informace, které jsme nikdy neslyšeli, ale nějakým záhadným způsobem jsou nám blízké. Tak následujeme ten tichý hlas v nás dále a dostáváme se do procesu probuzení z iluzí, ve kterých žijeme. Pro každého ten proces je jinak bolestivý, každý ho prožívá po svém. Záleží na tom, jak moc jsme v iluzích polapeni a jak moc dokážeme přijímat nové.

 

Já vám dnes chci popsat, jak probíhal můj běh za iluzí, která se týkala mého pracovního zařazení v nastaveném systému.

 

Jako 14ti letá jsem se jako mnoho jiných rozhodovala o svém budoucím povolání. Protože jsem sama nevěděla jistě co chci, rozhodla jsem se pro odbornou střední školu, která se pro mne zdála nejpřijatelnější z určitých osobních důvodů. Ne proto, že by to byl můj vysněný sen. Už při přijímacím řízení mě bylo dáno najevo, že tudy pro mne cesta asi nepovede. Ale nevzdala jsem to a na odvolání se do školy dostala. Můj počáteční nezdar nebyl způsoben mým špatným prospěchem, nýbrž protekcí, kterou jsem neměla, a která byla na různé vyhlášené školy v té době třeba.

 

Po úspěšné maturitě jsem dostala první místo mimo svůj obor, ale v rámci stejného resortu. V tu dobu se ještě místa po škole přidělovala na umístěnky. Bylo mi slíbeno, že v okamžiku, kdy se pro mne vhodné místo naskytne ho dostanu přednostně. No, nedostala jsem ho nikdy. Přišla revoluce a s ní řada věcí, které se začali dělat jinak. I já jsem měla jiné starosti a radosti. Rodinu a děti.

 

Po mateřské dovolené, která nebyla a není dovolená, jsem opět řešila své pracovní zařazení. Věřila jsem tomu, že musím dělat jen to, na co mám školu. Proto jsem nikde jinde nehledala. Po nějakém čase jsem dostala poloviční úvazek v příbuzném oboru, který jsem studovala. Tam jsem vydržela víc než 20 let. Nebyla jsem však úplně spokojená, zdálo se mi, že jsem nedoceněná a zakrňuji, i když příležitostně jsem si vydělávala i jinde. Proto jsem později i odešla a opět  začala vyhledávat to moje zaměření, na které jsem měla papír! Dostalo se mi pár dlouhodobějších záskoků, ve kterých jsem si uvědomila, že ani toto není to, co by mne naplnilo. Ale je to práce, ke které jsem byla vedena, a za kterou jsem systémem odměněna. Proto jsem vlastně sloužila. Pro ten pocit hmotného zabezpečení a jistoty a zařazení se do „normální“společnosti.

 

Vždy, když jsem pracovala, jsem odváděla svoji práci na 100 procent a dobře. Dělala jsem to tak, jak  jsem uměla nejlépe. Přesto, dá se říci, jsem přežívala. V době svého duchovního probuzení jsem se snažila aplikovat vše pochopené do praxe. Ale postupem doby jsem stále více zjišťovala, že nelze sloužit dvěma pánům.Svobodu v nastaveném systému nedostanete, pokud si ji sami nedopřejete! (ať už se ten systém tváří jakkoli svobodně nebo vy si cokoliv namlouváte). Je na vás se rozhodnout, jakou pro sebe zvolíte prioritu a čemu dáte svoji absolutní pozornost. Vy sami nejlépe víte, kde je vaše místo!

 

Ale stalo se, že nakonec jsem měla možnost splnit si konečně své chtění, které trvalo víc než 30 let a mohla jsem jít pracovat tam, na co mám ten papír! Vzhledem ke zkušenostem, které jsem za celou dobu získala jsem najednou věděla a cítila, že to vlastně vůbec NECHCI! Že si nenechám vzít svobodu, ke které jsem došla svým pochopením! Že vše, kudy jsem prošla mě jen lehce ukazovalo a navádělo tam, kde jsem právě teď!  Dokonce mě to i chránilo před přílišným stresem a přetížením a zavedlo mě to bydlet do přirozeného prostředí malé obce v blízkosti lesa, kde si pomalu tvořím své nové pracovní prostředí, které se mnou ladí a já mohu svobodně vykonávat své životní poslání a předávat tak dál svoje zkušenosti těm, kteří o ně projeví zájem.

 

Vím, že pro většinu lidí jsou mé činy nepochopitelné, neustále mně chodí zkoušky, abych svůj záměr a směr opustila. Ale sama bych se jen znásilňovala k něčemu co vnitřně necítím a zradila tak sama sebe. Ten pocit naléhavosti opravdové svobody už je ve mně natolik silný, že zůstávám v klidu, i když samozřejmě vůbec nevím co bude zítra… Ale věřím, že když prolomím tuto zeď, která mně ještě nedovoluje vidět za obzor, že ten svobodný výhled bude odměna za všechny peníze světa. Tím se také nezříkám odpovědnosti sama za sebe, ale naopak ji přijímám se vším všudy! Nerozdávám ani pro nikoho návody, jen se dělím o své zkušenosti. Každý má svobodnou volbu, takže si svojí cestu k opravdové svobodě volí sám.

Měli bychom si však všichni uvědomit, že jsme se narodili, abychom byli svobodní!

S láskou Renata

 

Nemusíte moje poznání a cestu přijímat, stačí, když ji budete respektovat. Děkuji.

Nemáme potřebu uplatňovat autorská práva a jakkoliv omezovat šíření našich příspěvků. Tlumočíme informace z kolektivního vědomí Kristovské setby, které má každý v sobě. Stačí se jen naladit a připojit. 

 

Pro ty, kteří cítí, že se chtějí propojit:

informaceodjinud@gmail.com

 

—————

Zpět