Lilith - temná žena v našem nitru

28.02.2013 16:04

 

Lilit neboli Černá Luna je konkrétním bodem horoskopu se symbolickým významem a faktickým vlivem na člověka. Lilit – ve zkratce – představuje temnou ženskou stránku, která muže ničí i fascinuje, ženě přináší démonickou sílu i frustrující bolest.

  Lilit a boj pohlaví

Příběh o Lilit a Adamovi je starou hebrejskou legendou. Zobrazuje prastarý boj pohlaví. Podle této legendy Bůh stvořil prvního člověka z hlíny, pojmenoval ho Adam, a aby mu nebylo smutno samotnému, stvořil mu z hlíny ženu – jemu rovnou – a nazval jí Lilit. Adam a Lilit ale brzy začali spolu bojovat. Lilit nechtěla při souloži ležet pod Adamem.Adam si myslel, že Lilit nechce být pod ním, aby mohla být nad ním a vládnout mu. Vynucoval si své „nahoře“ násilím. Lilit tvrdila: „Oba jsme si rovni, protože jsme oba uděláni z prachu a hlíny.

  Bojovali spolu a nechtěli si navzájem naslouchat

Lilit nakonec Adamovi utekla. Adam zavolal na svého tvůrce: „Bože, žena, kterou jsi mi dal, mi utekla.“ Bůh proto poslal za Lilit tři anděly, aby ji přivedli zpátky, a řekl Adamovi: „Jestli se bude chtít vrátit, dobře. Pokud ne, každý den bude muset zemřít sto jejích synů.“ Andělé dostihli Lilit, která se usadila u Rudého moře (stala se tady nevěstou démonů, s kterými každý den počala stovky dětí) a oznámili jí Boží slova. Ona se ale vrátit nechtěla, proto jí andělé chtěli utopit v moři. Lilit se bránila: „Nechte mě samotnou, neboť jsem nebyla stvořena pro nic… důvod, proč jsem byla stvořena, je oslabování dětí: chlapce od porodu do osmého dne, děvčátka od porodu do dvacátého dne.“

  Když andělé slyšeli

co řekla, trvali na tom, že jí utopí, ona ale přísahala: „Přísahám při Božím jménu (El), živoucím a jsoucím, že když zahlédnu vaše jména nebo znamení, nechám to dítě být“; a vzala na sebe, že každý den zemře sto jejích synů. Podle legendy se raději zařadila ke zlým démonům a aby se pomstila za smrt svých dětí, zabíjela novorozeňata a rodičky. Lilit je od té doby považována za vražedkyni malých dětí. Odtud pochází zvyk psát jména andělů do medailónků malých dětí.

  Elohim

V hebrejštině existuje pro výraz Bůh více terminů. V mýtu o stvoření člověka je tímto Bohem Elohim. Slovo Elohim obsahuje slovní kmen mužský i ženský, můžeme teda říct, že se jedná o androgynní božstvo, které stvořilo prvního člověka mužského i ženského – „…aby byl jeho obrazem…“ co znamená, že Adam má v sobě principy dva – mužský i ženský. „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Genesis 1,27).

  Tajemství androgynity

Když Lilit opustila ráj, odnesla si s sebou vědomí androgynity Boha a lidstva. Přenechala tím moc Bohu–otci a Adamovi–muži. Lilit věděla. Dříve než odešla demonstrovala své vědění a moc, ukázala, že zná Boží jméno (Elohim), že ví o nejmocnějším tajemství stvoření. Zapřísahat Božstvo jeho jménem, znamená získat přístup k jeho vědění. Lilit ukázala své vědění, ale moci se zřekla. Jejím odchodem jsme pravděpodobně ztratili přístup k tomuto tajemství. Její protest a útěk můžou znamenat i iniciaci.

  Samael

Lilit neposlechla. Podle legendy se pak provdala za Samaela, (Lucifer a Samael taky neposlechli), a stala se tak „Paní temnoty“. Byla prohlášena za démona a protože se odmítla vrátit zpět, postoupila svět „patriarchům“. Ti jí dodnes proklínají a bojí se jí, protože ztělesňuje sílu, jíž Eva dodnes není schopna. Lilit využila hada v ráji k tomu, aby mohla mluvit s Evou, tím hadem byla Lilit sama. Eva ale nebyla schopna svou „temnou sestru“ poznat. Had (Lilit) řekl lidem, aby jedli ze „stromu poznání“, přinesl s sebou vědomí démonického, stal se nositelem démonična. Démonično tak bylo pojmenováno, Lilit byla nazvána démonkou. Tak, jako člověk vzývá božstva, aby si podrobil jejich sílu, pojmenovává démony, aby je zapudil. Pojmenování dává moc.

  Potlačení ženské androgynity

Moc byla ústředním tématem hádky mezi Adamem a Lilit. Adam myslel, že Lilit chce mít nad ním moc, že když nechce „být pod ním“, zákonitě chce „být nad ním“. Lilit však nikdy neřekla, že chce dominanci, ona chtěla rovnost. Adam jí ale nenaslouchal.Lilitin požadavek rovnosti versus požadavek moci byl dlouho předmětem interpretací. I na základě tohoto bylo ženství z větší části podáváno jako negativní a ničivé od přirozenosti. Byla potlačena ženská část androgynního člověka.

  Adam o Lilit přišel

Měla svou hlavu, jednala svévolně a opustila ráj. A uražený Adam začal Lilit znevažovat, potlačil jí ve světě i v sobě. Vypadla z něho, z jeho vědomí. Vrátila se zpět jako had a pomohla padnout Adamovi a tím i lidem do poznání. Had symbolizuje poznání, démonično, léčení, had se svým ocasem v kruhu symbolizuje koloběh života. Lilit a její dynamický princip od té doby v Adamově vědomí schází. Člověk se s ní setkává jako s něčím zlým, nemocným, démonickým, s hadem, který jej vtáhl do zkázy. Jako protiklad patriarchátu vnímá ve jménu duality matriarchát. Není rovnost, je jen jedno nebo druhé – „buď–anebo“. Nahrazovat ale patriarchát matriarchátem nemá smysl. Vše by bylo stejné, jen by se vyměnila pozice. Lilit si své postavení si zvolila sama, netušíc, jaké následky její odchod přinese. Nechtěla být nahoře, chtěla rovnocennost, po jejím odchodu ale bylo rozhodnuto, co bude dále pokládáno za „ženské“ a jakého místa se tomu ve světě dostane. Hodnotový systém, který nastoupil, definuje vše v kategoriích „buď–anebo“. A Lilit chtěla „nejen–nýbrž i“.

  „Buď–anebo“ nikdy nepochopí

o co Lilit usilovala. Hadího daru „vědění“ dokáže využít jen omezeně. Vědění znamená svobodu, znamená polaritu. „Buď–anebo“ trhá polaritu na dualitu. V angličtině mají výrazy pochopit, porozumět (získat vědění) apprehend a obava (ale i názor, představa, chápání) apprehension společný základ. Máme strach z vědění i z nevědění, stejně jako máme strach z Lilit a z jejích hodnot, které či chceme, nebo ne, neseme každý v sobě. Adam/muž si ještě nedokáže udělat jasno v tom, co všechno může přes Lilit získat, vidí jen ztrátu svého výsadního postavení – svého „nahoře“. Eva/žena v sobě Lilit potlačuje jako nenáviděnou část ženství, „vražedkyní dětí“.

  Bůh stvořil Lilit s nevděčným úkolem

ona měla reprezentovat jeho „ničivý aspekt“, od toho tu byla. Její prokletí se proto rovnalo zradě, byla prokleta část stvoření. Lilit je částí svébytného Já, s níž se musíme spojit, aby už nemusela být duševním vyhnancem. Pro člověka je těžké spojit se se svou tolik démonizovanou částí, pochopit tuto problematiku logicky pochopit. Najít a přijmout Lilit ve svém nitru, respektovat ji v sobě. Toto může vést k proměně člověka, posunout ho blíž k vědění. Černá Luna a její postavení v horoskopu ukazuje na to, co je v člověku potlačeno, co žádá integraci. Ukazuje to, co „člověk v sobě proklíná, ale kvůli čemu byl vlastně stvořen“. Odsuzujeme v sobě Lilit očima „trestajícího Boha-Otce“, protože k jejím hodnotám jsme ztratili přístup. Respektovat svou přirozenost a přijmout se s láskou, znamená začít rozvíjet morální povinnosti vůči sobě.

  Nástup mužského Boha zapudil pradávnou Bohyni

ObrazekEva teda nemá žádný boží obraz, s nímž by se mohla identifikovat. Byla obviněna z odpovědnosti za prvotní hřích, neustále se jí připomíná, musí pykat službou a utrpením. Vzory které jí byly povoleny, jsou Panna Marie a Marie Magdaléna. Žena stejně jako sexualita byla označena za nečistou, veškeré sexuální chování bylo označováno jako hanebné a ohavné. Sexualita, ženské tělo a nemoc bývají asociovány dohromady. Za nečisté jsou stejnou měrou považovány pohlavní styk i základní fyziologické funkce ženy – menstruace, porod.Nejpřirozenější věci světa, týkající se každého člověka, jsou potlačovány, hodnoceny jako negativní a nemocné. Muži silně po ženách touží, zároveň se jich ale bojí.

  Kladivo na čarodějnice

V Kladivu na čarodějnice (sepsali ho dva mniši a papežem bylo toto dílo svého času prohlášeno za právně závazné), je kromě jiného psáno: žena je poháněna převážně afekty a vášněmi; láska a nenávist vznikají skrze tělesné žádosti; žena smýšlí smyslněji než muž; žena je sexuálně nenasytná, marnivá, rozkošnická, chtivá zábavy, lhářka a svůdnice; je pokleslá, slabého rozumu, pověrčivá a snadno ovlivnitelná.

  Soudce

Pro ženu se teda na staletí stal soudcem otec nebo manžel, kterému bylo třeba dokazovat, že „ona taková není“, že „na ní se to nevztahuje“ – není teda náruživá, není marnivá, sexuálně je poddajná a skromná, zábavu nechce ani vidět, je počestná a čekající až muž po ní zatouží, atd. Muži i ženy uvěřili tomu, co se stalo nepochybným měřítkem a dělali vše proto, aby odpovídali očekáváním systému.

  Emancipace 21. století

Ve 21. století, v době emancipace toto již může znít jako překonané. Ale opravdu jsme se od tohoto postoje vzdálili? Vzdálili jsme se všichni? Vzdálili jsme se úplně? Část lidstva v hloubi své duše dál nese obsah Kladiva. Projevy jsou různé. Pro některé ženy jsou „mužské hodnoty“ natolik závazné, že své vlastní hodnoty nejen neznají ale ani nehledají, potlačují vlastní ženskou povahu, stávají se „kompenzovaným mužem“ v dokonalém ženském obalu. Kolik žen je dnes vyrovnaných se svou ženskou částí? A co muži? Část mužů se dokáže setkávat s ženami jen v úzkém rozmezí, vyhledávají buď ženy v roli matky nebo ženy naprosto poddajné. Být opečováván, mít pocit moci... Vášně, afekty, pocity a nálady se můžou prožívat jen v „kontrolovaném pásmu“. Průlomy se odbývají jako „uklouznutí“ eventuálně „povyražení“. Vždy se ve společnosti najde někdo „hysterický“, nad kým můžeme potřást hlavou. Nechápeme, nebo nenacházíme možnost útěchy. Dusíme ten vnitřní žár tisícem životních lží.

  Lilit

Ale co Lilit? Lilit rozněcuje vnitřní oheň. Někdy potkáme člověka (často při nějaké aktivaci Lilit), k němuž jsme přitahování natolik, že to v nás okamžitě začne vřít. Lilit nás potkává prostřednictvím TY. Dává vzplanout vnitřnímu ohni. Milujeme, ztrácíme se a – rosteme. Obal se láme, potkáváme anděla i ďábla, v nebi a pekle, a zase rosteme. Lilit přináší neklid, žene k vývoji, přináší pohyb, ruší letargii. Vztah mužství a ženství nabírá rovnováhy. Dnešní muž a žena potřebuje vedle mužského Boha ženskou Bohyni, potřebuje se přiblížit celistvosti – akceptovat polaritu. Lilit inspiruje a podporuje růst, pokud jí přijímáme. Umí ale být hněvivá a strašná, pokud jí odmítneme. Dosáhne-li vnitřní pár muž-žena v člověku rovnováhu, může člověk prožít vztah, který je mimo rámec „nahoře a dole“.

  Máme strach být tím, čím jsme

Nejde ani tak o představu role Muže a Ženy. Jde spíše o představu z komiksů - „Superman“ a „Kráska“. Muž musí být tvrdý chlap, který si jen v nejužším soukromí připustí jemnost a něhu, jinak je zařazen k homosexuálům. Žena vynakládá většinu své energie na úsilí být krásná; možná slepice, ale „krásná“ slepice. Lidé se těmto staronovým hodnotám podřizují ze strachu, že bez nich by nebyli žádoucí – hodni lásky. Partner se stává protivníkem, kterého je třeba mít pod kontrolou. Nemilujeme toho druhého takového, jaký je, ale takového jakého bychom ho chtěli mít, nebo milujeme představu o něm. Obviňujeme se navzájem, manipulujeme, zuříme, zlobíme se, protože On/Ona není řešením našich problémů.

Obrazek  Mýtus Lilit

Mýtus o Lilit nám ukazuje, jak je důležité naslouchat – sobě i druhým. To je vidět na Adamovi. Náhradní žena Eva jeho problém nevyřešila, boj pohlaví trvá dodnes (i když Eva používá jiné prostředky než Lilit). Ani Lilit nepomohlo, že měla svou hlavu. Dostala se do protisměru. Společná cesta přestala existovat. Nebylo už MY, jen JÁ a TY. Nasloucháním se dostáváme do středu, jsme schopni otevřeného setkání s TY – jsme schopni naslouchat bez ospravedlňování a žalob. Nejde o to, abychom si navzájem vytýkali, kdo komu ublížil a kdo ublížil dřív. Jde o to uvědomit si: já jsem zraněná(ý) a Ty také; já jsem zmatená(ý) a Ty zrovna tak… atd. Pomůže nám vzájemný respekt, s úctou a pozorností vůči tomu druhému. Neupadnout do ospravedlňování, nýbrž být tady a nechat „otevřené dveře“ – v tom je skryto maximum pro Nové. Umožnit usmířit protiklady, najít svou polaritu, přestat bojovat. Být autentičtější, být vděční. Žádná strana už druhé nic nedluží.

  Lilit iniciovala tím, že zpochybnila „rajskou harmonii“

vyvolala a způsobila napětí, ohrozila to, co existovalo. Setkání s Lilit často přináší potíže, krize, bolest a zranění. Obecně panuje názor, že bolesti je třeba zabránit, vyhnout se jí. Uzdravit se ale znamená získat z nemoci informaci. Získat informaci z bolesti. Jde o to, postavit se bolesti dobrovolně. Dokud žijeme, nemůžeme se bolesti vyhnout. Odmítání bolesti nás otupuje, ztrácíme senzibilitu. Působíme bolest druhým. Přijetí Lilit nám znovu přináší schopnost vnímat druhé, vnímat sebe. Pokud to musí být, napřed námi duševně otřese. Ztělesňuje to staré, co jsme ztratili a od čeho jsme se odřízli. Nejde o nahrazování patriarchátu matriarchátem, ani o rozhodování, kdo má být nahoře a kdo dole. Jde o nalezení nových forem. Lilit nás učí důvěře v plynutí života, poskytuje nám intuici, která se vztahuje k „tady a teď“, ukazuje nám jak spolu mohou žít „moc a senzitivita“.

(Převzato z http://www.panna.cz/panna/clanek/318--lilit-cerna-luna.html)

 

A ještě úryvek z článku Sáry E. Eichlerové, která sice uvádí dvě verze příběhu o Lilit, ale...

...oba příběhy však spojuje stejná pointa…nenaplněná niterná touha po něčem, čeho nelze dosáhnout… Lilith opustila Ráj, protože Adam ji odepřel rozkoš, po které toužila a stejně tak všechny poklady Ráje nemohly utišit Adamovu touhu po Lilith, dokonce ani poslušná Eva, které chyběla ta pravá Jiskra…

A právě tuto nenaplněnou a nenaplnitelnou touhu značí Černá Luna v našem horoskopu… Často se jí říká bod posledního hříchu (z minulých inkarnací). V domě, ve kterém ji máme, jsme naposledy chybovali, a jako trest právě v oblasti, která tomuto domu náleží, budeme vždy pociťovat neschopnost úplného naplnění… např. když máte Lilith ve 2. domě (který kromě sebehodnocení a hodnot ukazuje naše finance), i když budete mít miliony, budete mít nevysvětlitelný pocit , že to nestačí, že v tom není dostatečná jistota atp. Záleží samozřejmě i na znamení, které napoví, jak se Lilith bude projevovat…

Z obou příběhů také jasně vyplývá, že Lilith souvisí s pudovou sexualitou a touhami, které si sami bojíme přiznat. Čím víc ale svou Černou Lunu opomíjíme a děláme jako by neexistovala, tím víc její moc sílí. Je to stejně nesmyslné jako popírat svůj vlastní stín, který se s každou přibývající hodinou prodlužuje, až nás nakonec přeroste. Neškodným příkladem takové potlačované touhy může být chuť na čokoládu, máte na ni chuť a čím víc si ji odpíráte, tím vaše chuť sílí, až se jednou neovládnete a pěkně se jí přejíte… Že se vám to už někdy stalo? Ani se nedivím : ) Pozitivním zpracováním Černé Luny pak může být uvědomění si chuti na čokoládu, střídmé dávkování a pozitivní využití její energie prostřednictvím nějaké aktivity… Jednoduše a prostě: Mám chuť na čokoládu, vím, že celá tabulka je trochu moc, dám si půl a konečně se pustím do jarního úklidu : )

(Převzato z http://www.poetrie.cz/index.php?idp=clanek.php&idc=ES0004.php)

 

—————

Zpět