ETIKOTERAPIE VE VZTAZÍCH

12.10.2016 20:13

 

 

ETIKOTERAPIE VE VZTAZÍCH

 

 

 

Nápětí uvnitř člověka se přenáší do jeho vztahů od partnera po široké okolí na principu: "co jsme, to vyzařujeme, co vyzařujeme, to se nám vrací". Zkvalitněním vlastní osobnosti, na kterém pracujeme, dochází k uvolnění vnitřní tenze, což je vnímáno.

 

Uvolnění tohoto napětí tvoří člověka vnitřně svobodným a tudíž nepodléhajícím vnějším tlakům, které u člověka vnitřně svobodného nemohou najít odezvu, protože každý nevyřešený problém je místem, které reaguje na podnět zvenčí. Pokud si myslíme, že jsme zcela v pohodě na vědomé úrovni a přitom dochází ke střetům (s kýmkoliv) svědčí to o tom, že to s tou vnitřní svobodou není úplně v pořádku.

Kdosi moudrý totiž řekl "Skutečná láska existuje pouze mezi dvěma vnitřně svobodnými lidmi." Je - li v jednom nebo ve druhém vnitřní nesvoboda, pak tento vztah není o lásce, ale o závislosti.

Následkem těchto vnitřních nesvobod nelze otevřít mezi partnery komunikaci o pocitech, která je základem růstu kvality vztahu. Obecně se lidébaví o věcech, lidech a situacích, zatímco by se měli bavit o pocitu z lidí, věcí a situací. Takovéto komunikace odkrývají skutečnou prožitkovost jedince a druhý člověk může na toto reagovat adekvátně s otevřeností a tím dochází k upřímné a spontánní komunikaci.

Upřímnost k sobě samým nám davá možnost nahlednout do našich mezilidských vztahů. Tyto vztahy mohou být "pokřiveny" potlačovanými pocity jako jsou strach, zloba, křivda atd.

Etikoterapeut Vám pomůže nastavit "zrcadlo" ve kterém se zobrazí Váš vztah k sobě samým a tím také k Vaším partnerům, kolegům, příbůzným atd.

 

 

 

Etikoterapie spolu s pozitivní psychoterapií umožňují najít komplexní přístup k pochroumané duši, která místo toho aby žila, rozvíjela se a rostla, se jen stále více a více choulí a tísní v koutku, a její "udržování při životě" nás stojí stalé více a více energie a sil, které bychom měli využít k rozvoji a růstu osobnosti.

 

Pocity lítosti, křivd a strachu prožíváme proto, že nám byly instalovány v prenatalu (v těle matky) nebo v ranném dětství.Kdybychom tyto pocity nedostali tenkrát, neprožíváme je ani dnes, protože bychom je racionálně ustáli. Pokud si ale tyto pocity neseme, pak situace ke kterým v životě dochází, nám tyto pocity probouzejí.

 

Uvědomme si, že duše vstupuje do plodu v těle matky v 2. měsíci těhotenství. Proto dominantní pocity těchto druhů, které matka v těhotenství prožívá, zodpovědně instaluje do duše dítětev ní rostoucího, s příslušnými důsledky, které časem vyplynou. Pokračování těchto pocitů roste a je umocňováno v ranném dětství do 9 let (puberty).

 

V tomto období je podprahové vnímání dítěte zásobováno vstupy, které nový človíček nechápe, ale vnímá je a pokud nejsou zpracovány, jsou problémem pro celý život. Protože lítosti, křivdy a strachy dnešní, nejsou vůbec dnešními, jsou to pouze probouzené staré nepochopené a tudíž nezpracované principy. Klient je nalézá, pojmenovává a řeší, popřípadě odstraňuje za pomocí etikoterapeuta.

Nedojde - li k nápravě v této oblasti, projeví se to dříve nebo později, ale určitě v pubertě, která není ničím dramatickým v životě člověka. Jde zde pouze, v daném období, k otevření vědomí a tudíž k dramatickému hledání svého místa na slunci a to je hledání sebe sama.

 

 

 

 

—————

Zpět