Dvojplameny - Vnitřní svoboda

16.04.2016 14:17

Naše dvojplameny jsou nastaveny tak, aby nám nepomáhaly. My jako ženy vnitřně toužíme po muži, aby vyvážil naši ženskou energii a dodal nám to, co nám chybí – oporu. Dokud máme naději, že náš dvojplamen zaujme místo našeho partnera, nejsme ochotné vzkřísit v sobě svého vnitřního muže, protože čekáme, že jím bude on. Teprve ve chvíli, kdy ztratíme naději, že dvojplamen bude někdy s námi, tak pochopíme, že máme vstát z popela, a vystačit si samy. Být schopné stát na vlastních nohou a o nikoho se neopírat. A on zas musí zahodit touhu mít u sebe ženu, která mu zprostředkovává jeho potlačenou citovou stránku. On se k nám nevrátí, dokud se neprobrečí ze svého statusu siláka a hrdého bojovníka ke své citovější vnitřní polovině. Pokud žena dvojplamen nedokáže žít bez muže (mužů) a muž dvojplamen bez ženy (žen) tak nejsou schopni být v realitě spolu.

Je to proto, že dvojplameny nevidí jen vnější slupku, ale vnímají se vnitřně. Muž cítí vnitřní sílu své dvojplamenné partnerky a stydí se před ní za svou vnitřní slabost/citovost, protože vnímá, že ona ho má prokouknutého. A naopak žena ví, že on ji má prokouknutou, a že pozná, zda je ještě na někom závislá, nebo zda už svou vnitřní sílu našla a používá ji. Nejde to obelhat, oba vidí jeden do druhého, když ne vědomě, tak podvědomě a to je od sebe odpuzuje, pokud nemají obě své stránky v harmonii.

Nejde o to žít v celibátu, jde o to žít ve vášni se sebou samým. Celibát je popírání přitažlivosti, umělé oddělení se od druhého pohlaví (a popření vlastního). Naším cílem není celibát, ale androgynní vyrovnanost, která se navenek jako celibát může jevit, ale vychází z přijetí obou energií v sobě samém, nikoliv z odmítání své druhé poloviny nebo z odmítání sexuality vůbec, které je nezdravé, způsobující ještě větší touhu a chtíč.

 

Jak jsem napsala výše, dvojplameny jsou nastaveny tak, aby si vzájemně nepomáhaly, protože je zásadní, aby se naučily pomoci si samy. Mají-li jednou být schopni žít spolu bez závislosti a očekávání (jinak to ani nejde) musejí být nejprve schopni žít jeden bez druhého. Tedy být šťastní jeden bez druhého a bez kohokoli jiného. To neznamená, že s někým být je zakázáno a pokud to porušíte, svůj dvojplamen už neuvidíte…takhle to nefunguje. Pokud chcete mít po boku partnera, a cítíte to jako správné, možná vám to pomůže něco si uvědomit, něco se naučit, popřípadě odnaučit. Držte se své intuice a ta vás povede. Pokud je vám s někým dobře, určitě to má svůj význam. Jde především o princip: naučit se být s někým, protože si volím s ním být, ne proto, že nedokážu/nechci být bez něj. To první je svoboda – mohu být šťastný sám i s někým. To druhé je závislost – nedokážu být sám a tak musím být s někým. Bohužel je těžké rozeznat, kdy už svobodní jsme a kdy si to jen nalháváme. Poznat to je ale vždycky na nás, na naší upřímnosti k sobě samým. S tím nám nikdo nepomůže, musíme to zjistit sami. Nejedná se totiž o svobodu vnější, ale vnitřní, nezávisí na vnějších podmínkách, ale na našem přístupu k nim – vnitřně svobodný může být paradoxně i vězeň v cele.
Jak zjistit, zda jste vnitřně svobodní? 

  • nebojujete s okolím, splýváte s ním
  • máte radost z maličkostí
  • nic vás nemůže urazit ani vytočit
  • jste nejlepším přítelem sobě samému
  • nevadí vám samota
  • nevadí vám lidé a jejich názory
  • nikomu se nevnucujete
  • před ničím ani nikým neutíkáte ani před sebou ne

Pokud toto splňujete, je velká pravděpodobnost, že jste na dobré cestě, není to ještě záruka úspěchu. Nicméně platí, že pokud to nedokážete, s dvojplamenem nebudete. Pokud to dokážete, pravděpodobnost značně stoupá. Ale i kdybyste s dvojplamenem nemohli žít ve fyzické rovině, neznamená to, že jste selhali. Pokud dosáhnete vnitřní svobody, je to už samo o sobě vítezství a je to ten hlavní cíl, kvůli kterému jste svůj dvojplamen potkali. Pokud se povede i cokoliv navíc, pak gratuluji, bude to vaše zasloužená odměna a já vám ji ze srdce přeji. Hodně štěstí a nenechte si vzít naději ;)

Eidheann

Zdroj: http://divine-love.quicksnake.cz

—————

Zpět